Osečná  

Jenišovský mlýn čp. 25

Nejvýše položený z mlýnů na Ploučnici je Jenišovský (Jenšovský, Jüntschner) čp. 25, ležící pod stejnojmenným rybníkem. Romanticky situovaná stavba je charakteristickým reprezentantem vývoje mlynářské techniky v Čechách. Mlýn je poprvé doložen ve 2. polovině 16. století, dochovaná budova však pochází z 2. poloviny 18. století a výrazně byla upravena ve dvacátých letech 20. století.

První záznam o jenišovském mlynáři je z r. 1631, kdy mlynář Kryštof Thum dal podnět k shluknutí obyvatelstva Osečné, čímž znemožnil, aby si dubský děkan odvezl své desátkového obilí – za to byl uvězněn. Roku 1658 koupil Kryštof Thum ml. od vdovy Andersové mlýn za 190 kop míšeňských. Roku 1665 prodal mlýn svému synovi Hanuši Thumovi. Z rodu Thumů byl ještě v letech 1696 – 1717 mlynářem Hanuš Jiří Thum. V 19. století na Jenišovském mlýně hospodařili Reischelové (Michael a Helena). Za této epochy byl mlýn přepaden - Michaela a Helenu Reischelových lupiči zabili. Připomíná to i kříž před mlýnem s letopočtem MDCCCXLIII (1843) s nápisem „Errichtet von Michael a Helena Reischl“. Poté ve mlýně hospodařil Reinhold Reischel, vnuk zavražděných. Z důvodů špatného hospodaření byl donucen v roce 1938 mlýn prodat. Tehdy mlýn koupil hospodář František Jiránek ze Smržova. Za F. Jiránka se provdala nejstarší ze šesti dětí Reinholda a Anny Reischelových Marie. F. Jiránek však nebyl mlynář, a tak jeho syn Miloslav Jiránek šel na učení mlynářství a poté se mlýna ujal sám. V roce 1951 byl mlýn zastaven a již nebyl nikdy opět spuštěn. V osmdesátých letech 20. století M. Jiránek mlýn pronajímal k rekreačním účelům a později jej prodal panu Miloslavu Pacltovi. V současné době vlastní Jenišovský mlýn paní Galusová, dcera M. Paclta.

Původní dispozice mlýna je tradičním způsobem rozdělena na obytnou část se světnicí, vstupní síň a mlýnici. Mlýnice se logicky nachází při vodním náhonu, který poháněl jedno vodní kolo na vrchní vodu (voda dopadala pomocí dřevěného žlabu – vantroků na horní část kola), za 2. světové války vyměněné za turbínu. Do 2. poloviny 19. století si Jenišovský mlýn zachovával tzv. české složení. Toto složení využívalo pohon vodním kolem (o7 [m], šířka 0,7 [m]) přes dřevěnou hřídel roztáčející v mlýnici paleční kolo, které pomocí převodů uvádělo do pohybu svislou hřídel (železí). Na železí byly posazeny dva mlecí kameny – pevně ukotvený spodek a horní běhoun otáčený železím. Obilí se sypalo do násypného koše, z něj mezi kameny a mouka vypadávala na nižší podlaze do moučnice a truhly. Součástí moučnice a truhly bylo prosévací zařízení, ovládané tzv. hasačertem, který vydával pro mlýn charakteristický zvuk – klapot.

Nové mlýny od 2. poloviny 19. století, zvané jako umělecké nebo amerikánské, pracovaly již s menším podílem ruční práce, neboť dopravu obilí a meliva po mlýně zajišťovaly stroje. Pro jejich správné fungování byla v objektu nezbytná nejméně čtyři podlaží – v 1. podlaží strojovna s převody a řemenicemi k jednotlivým zařízením a s konci kapsových výtahů, ve 2. podlaží mlecí zařízení (válcové stolice a kameny), v 3. podlaží zásobníky, stroje na třídění a mísení meliva a ve 4. podlaží stroje na čištění obilí a meliva. Tlak na modernizaci výroby vyřešil majitel Jenišovického mlýna bez zásadnější přestavby. Ponechal původní mlýnskou hranici v suterénu, doplnil nové převody a řemenice, upravil mlecí podlahu v přízemí a osadil nové stroje. Dále se pro stroje nově upravilo patro a ve dvou úrovních i podkroví s tím, že poslední stroje jsou umístěny až pod hřebenem střechy. Díky příznivým výškovým poměrům nebylo nutno přepatrovat či zvýšit danou část stavby. Popsané vybavení mlýna je v převážné většině unikátně dochováno včetně barokní mlýnské hranice, stroje pocházejí od firem Hoerde a Comp. Vídeň, J. Hübner a Opitz Pardubice a Karl Heer Litoměřice.

Ferklův mlýn čp. 27

Na severovýchodním okraji města Osečná leží Ferklův mlýn čp. 27. Původní patrová roubená obedněná stavba s typickou dřevěnou podstávkou a širší patrovou zděnou mlýnicí byla v letech 1909 – 1910 doplněna o kolmo navazující zděnou patrovou budovou. Dobu vzniku původního objektu nelze přesně doložit z důvodu jeho zániku, mladší část je zachována dodnes.

Porschův mlýn čp. 46

Porschův (Brtkův) mlýn čp. 46 se nacházel severozápadně od náměstí, které bylo obtékáno náhonem, vedoucím za mlýnem zhruba v trase dnešní silnice směrem na Chrastnou.

Mlýn byl pravděpodobně založen na daném místě již v době vzniku města Osečná. Podle dobových pohlednic se jednalo o zděnou klasicistní patrovou budovu s polovalbovou střechou. Mlýn zanikl patrně po druhé světové válce.

Mlýn čp. 59

Na katastru Lázní Kundratic (Bad Kunnersdorf) se nacházel mlýn č.p. 59. Ležel v místech bývalé benzínové pumpy a zanikl v poválečném období. Byl to rozsáhlý, převážně původně dřevěný objekt s dvojicí vodních kol.

Mlýn čp. 45

Mlýn s pilou čp. 45 je zachován ve výstavné podobě mohutné patrové klasicistní budovy datované na hodnotném vstupním portálu do r. 1844. Poměrně dobře je v terénu čitelný i jeho náhon ústící u štítové stěny do lednice s vodním kolem. Druhé kolo pohánělo níže ležící pilu v místech dnešní truhlárny.

Kočvarův mlýn čp. 37

Pod areálem mlýna čp. 45 odbočuje z hlavního koryta další náhon napájející rybník, z jehož přepadu bylo poháněno dochované vodní kolo (průměr 6,25 [m], šířka 1,85 [m]) na vrchní vodu mlýna čp. 37, umístěné v dřevěné přístavbě. Patrová poloroubená budova je na klasicistním vstupním portálu datována do r. 1823, přízemní hospodářská část má portál s datací k r. 1799. Zachované vybavení je unikátně dochovanou ukázkou uměleckého složení malého mlýna, které bylo velmi jednoduchým způsobem vestavěno do interiéru, aniž by musela být mlýnice zásadně přestavěna či zvýšena. Dochované strojové vybavení pochází od firem Andrea a Fellgner z Hrádku nad Nisou, Jan Kohout Praha – Smíchov a Karl Heer Litoměřice.