Osečná  

Vesnice roku 2001 Libereckého kraje

 

Historie Kundratic a lázní

Obsah:

• Od Dolní Osečné ke Kundraticím
• Rašelina – zdroj paliva i léčivé síly
• Josef Schwan a zrod lázní
• Rozkvět lázní
• Lázně ve 20. století

Od Dolní Osečné ke Kundraticím

Do roku 1661 tvořilo Osečnou vedle vlastního města také její předměstí, označované jako Dolní Osečná. Přestože obě části tvořily jeden hospodářský celek, mezi jejich obyvateli docházelo k častým sporům. Ty se týkaly především rozsahu a plnění robotních povinností, placení poplatků a dalších povinností vůči vrchnosti. Neshody postupně narůstaly a vedly k četným ústním i písemným stížnostem, které byly předkládány vrchnostenskému úřadu v Dubě.

Dne 12. dubna 1661 proto do sporu zasáhla vrchnost. Na základě rozhodnutí vrchnostenské komise byla Dolní Osečná od Osečné oddělena a ustanovena jako samostatná obec s vlastním obecním rychtářem a konšely. Nově vzniklá obec dostala název Kundratice (Kunnersdorf).

Na rozdělení Osečné a Dolní Osečné se podíleli zástupci vrchnostenského úřadu v Dubě i představitelé obou dotčených obcí.

Po provedené obchůzce se vrchnostenská komise vrátila na osečenskou radnici, kde byly určeny nové hranice mezi Osečnou a Kundraticemi. O průběhu rozdělení a stanovení hranic byl pořízen písemný záznam.

Nově vzniklá obec Kundratice, která při svém osamostatnění čítala 98 domů a 634 obyvatel, zůstávala ve stínu svého většího souseda až do počátku 20. století.

Mohlo by se zdát, že od tohoto okamžiku se osudy Osečné a Kundratic vydaly samostatnými cestami. Jejich vzájemná blízkost a staletí společného vývoje však nadále významně ovlivňovaly život obou míst. Osečná a Kundratice například využívaly společný kostel a školu a v historických pramenech se jméno Osečná objevovalo častěji i v souvislosti s Kundraticemi.

Od roku 1848 tvořily Kundratice společně s Podvrším a Chrastnou jednu katastrální obec.

K opětovnému správnímu spojení Osečné a Kundratic došlo až v roce 1950. Od té doby tvoří Osečná a Lázně Kundratice opět jeden územní a správní celek.

Rašelina – zdroj paliva i léčivé síly

Bohatá rašeliniště v okolí Kundratic byla místním obyvatelům známa již od dávných dob. Dlouhou dobu však zůstávala téměř nevyužita. Z historických pramenů se dozvídáme, že každá rodina náležející k Dolní Osečné měla právo pro vlastní potřebu vyrobit až 1 000 kusů rašelinových cihel ročně, které sloužily jako palivo.

Právě práva spojená s využíváním rašelinišť byla pravděpodobně jednou z příčin sporů mezi Osečnou a Dolní Osečnou, které nakonec přispěly k jejich rozdělení v roce 1661. Po osamostatnění Kundratic však byla další těžba rašeliny zakázána a její rozsáhlé zásoby zůstaly po dlouhou dobu nevyužity.

Situace se změnila až v 19. století. Obchodník Franz Neuhäuser se pokusil využít rašelinu jako palivo a na svém pozemku v blízkosti rašeliniště vybudoval vápenku. Jeho podnikání však nebylo úspěšné. V roce 1879 byl nucen prodat celou svou usedlost čp. 53 včetně vápenky, kolen určených ke skladování rašeliny a přilehlého rašeliniště.

Nemovitost získal v dražbě za 8 800 zlatých mistr koželuh a obchodník Josef Schwan z Osečné čp. 104. Právě jeho zásluhou začalo být zdejší rašeliny využíváno nejen jako paliva, ale také k léčebným účelům.

Josef Schwan se začal zajímat o léčivé účinky rašeliny a podnikl řadu pokusů i informačních cest do jiných rašelinných lázní. Na doporučení komunálního lékaře z Osečné Františka Smeibidla nechal v roce 1881 postavit malý lázeňský domek se dvěma vanami určenými k rašelinovým koupelím.

Tím byly položeny základy budoucích Lázní Kundratice.

Josef Schwan a zrod lázní

Na dílo svého otce navázal jeho syn Josef Schwan mladší, který začal lázeňský provoz systematicky rozvíjet. Nechal vybudovat novou lázeňskou budovu, zlepšil infrastrukturu a nechal upravit cestu spojující Kundratice s rašeliništěm.

V roce 1900 byly nové rašelinové lázně slavnostně otevřeny. Již během prvního roku provozu zaznamenaly značný zájem lázeňských hostů a začaly získávat stále větší význam.

Rozvoj lázeňství měl význam nejen pro samotné Kundratice, ale také pro jejich postavení v rámci širšího regionu. Není proto náhodou, že se obec podle ministerského výnosu ze dne 9. října 1901 přejmenovala na Lázně Kundratice (Bad Kunnersdorf).

Josef Schwan, který byl v letech 1898–1901 také starostou obce Kundratice, se však dalšího rozvoje lázní nedožil. Zemřel 22. března 1901 na zápal plic.

Po jeho smrti převzala provoz lázní jeho manželka Maria Schwanová, dcera koželuha Vinzenze Müllera ze Stráže pod Ralskem (Wartenbergu). V provozování lázní pokračovala a jejich obliba dále rostla.

Když se pro ni provoz lázní stal příliš náročným, prodala celý lázeňský areál v roce 1908 obci Lázně Kundratice.

Rozkvět lázní

Po převzetí lázní obcí počet návštěvníků nadále rostl. Po skončení lázeňské sezóny v roce 1913 se obec rozhodla celý areál zásadně modernizovat. Do jeho přestavby investovala značnou částku 200 000 korun.

Lázeňské budovy získaly modernější podobu a podle návrhu drážďanského architekta Rudolfa Bitzana byl vybudován nový lázeňský dům. Významnou úlohu při rozvoji lázní sehráli také jejich správce Adolf Rutha a představitel lázní Franz Rutha, bratři politika Heinze Ruthy.

Dalším významným krokem bylo vybudování ozdravovny. V roce 1914 ji nechala na vlastní náklady postavit nemocenská pokladna v Jablonci nad Nisou. Zařízení sloužilo nejen pacientům trpícím revmatismem a onemocněními horních cest dýchacích, ale také rekonvalescentům.

První světová válka přinesla lázním novou úlohu. Do Kundratic začali být ve větší míře posíláni vojáci na zotavenou a počet těchto pacientů postupně narůstal.

S rostoucím počtem hostů a pacientů se provoz lázní stával pro obec stále náročnějším. Obecní zastupitelstvo proto začalo uvažovat o jejich prodeji.

Dne 17. prosince 1917 získalo celý lázeňský komplex konsorcium „Moorbad und Sommerfrische Bad Kunnersdorf Gesellschaft m. b. H.“ Správou lázní byl pověřen profesor Fleischmann z Jablonce nad Nisou, který se zároveň staral o jejich propagaci.

Lázně ve 20. století

Soukromá společnost vlastnila lázeňský komplex až do 24. září 1935. Následně přešel do vlastnictví Říšského svazu německých nemocenských pojišťoven. Po okupaci Československa v roce 1938 byl lázeňský areál převzat německou vojenskou správou.

Během druhé světové války sloužily Lázně Kundratice jako rezervní vojenská nemocnice německého Wehrmachtu.

Po skončení války přešel lázeňský areál do vlastnictví československého státu a Lázně Kundratice se staly součástí státního podniku Československé státní lázně, který jejich provoz zajišťoval až do roku 1992. V roce 1950 byly Lázně Kundratice připojeny k Osečné a staly se její součástí.

V roce 1992 byla lázeňská léčebna privatizována a vznikla společnost Lázně Kundratice a.s., která lázeňský provoz zajišťuje dodnes. Lázně si zachovaly své tradiční zaměření na léčbu revmatických onemocnění a onemocnění pohybového aparátu, zejména funkčních poruch páteře.

Historie Kundratic je tak neodmyslitelně spojena s rašelinou a zdejšími ložisky léčivé slatiny, jejichž využívání položilo základy lázeňského provozu. Ten se postupně rozvíjel a významně ovlivnil charakter i další rozvoj původně malé obce, která se během 20. století proměnila ve významné lázeňské místo regionu.

Hlavní navigace

• Aktuality
• Historie
• Město
• Úřad
• Památky
• Turistika
• Kultura
• Spolky
• Služby
• Galerie
• Web

Nacházíte se zde: Osečná > Česky > Historie > Historie Lázní Kundratic

Vyhledávání

Hledaný text:

| Na začátek | Titulní strana | Mapa stránek | Prohlášení o přístupnosti | Povinné informace | Kontakty MÚ | Webmail MÚ | Upravit stránky |