Osečná  

Vesnice roku 2001 Libereckého kraje

 

Historie města Osečná

Obsah:

• Vznik Osečné
• Osečná pod vládou Vartenberků a českých králů
• Osečná pod vládou Biberštejnů
• Osečná pod vládou Oppersdorfů
• Osečná pod vládou Smiřických
• Osečná pod vládou Albrechta z Valdštejna
• Osečná po smrti Albrechta z Valdštejna
• Osečná pod patronátem knížete Kamila Josefa Idesbalda Rohana
• Osečná po roce 1850

Vznik Osečné

Na jižních svazích hory Ještěd a celého Ještědského hřebenu je oblast s podhorskými vískami a městečky známá pod názvem Podještědí. První známé prameny hovoří o tom, že Podještědí patřilo staročeskému rodu Markvarticů, jehož členové zastávali významné zemské úřady. Oblast spravovali z hradu Děvína, který byl vystavěn kolem roku 1220 Markvartem z Ralska pro syna Beneše, který se začal psát z Vartenberka (1281). V polovině 13. století věnovali Markvarticové část území křížovníkům – johanitům, kteří na území obce Dub vybudovali opevněný klášter – komendu. Tak se stalo, že Podještědí bylo rozděleno na dvě oblasti: západní část spravovali Markvarticové z Děvína, východní část byla řízena z komendy v Dubu.

Podještědím vedly obchodní stezky, které spojovaly též obě hospodářská centra oblastí – Dub a Děvín. Při této obchodní stezce, na území děvínského panství byla založena malá obec s názvem Osečná. Kdy se tak stalo, není přesně známo, avšak předpokládá se, že obec byla založena v 1. polovině 13. století. Zakladateli Osečné byli s největší pravděpodobností páni z Děvína – Vartenberkové (významná odnož prastarého rodu Markvarticů).

Osečná při říčce Ploučnici bylo městečko obklopené mokrými loukami a hojnými lesy. Při jeho zakládání bylo zapotřebí část lesa osekati, odstraniti. Odtud také původ jeho pojmenování. Tvary názvu obce vyskytující se v různých publikacích: Osečná, Oseczna, Wosečna, Oschitz

Osečná je českého (slovanského) původu, důkazem jest:

1. Zakladatelé Osečné – Vartenberkové (páni z Děvína) byli šlechtickým rodem ryze českým, jak potvrzuje i František Palacký v díle „Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě“
2. Místní jména a jména prvních správců kostela dle farní kroniky ze 14. století byla česká – Bernard Beránek, Konrád Kuneš, Hašek z Loženic, Jakub ze Solce, Martin z Ploškovic či Mikuláš z Kamenice
3. Názvy Osečná či Děvín jsou zjevně česká

Osečná pod vládou Vartenberků a českých králů

Osečná a okolí patřila od jejího vzniku k děvínskému panství a patronát nad ní měli vlastníci hradu Děvín Vartenberkové.

V r. 1234 přechází Osečná a okolí v majetek královský – král Přemysl Otakar II. (*1233 – †1278). Po smrti Přemysla Otakara II je držitelem Děvína a strážcem při cestě do Žitavy jeho syn král Václav II (*1271 – †1305). Ten r. 1283 postoupil hrad Děvín Janu z Michalovic.

Od r. 1306 do r. 1480, resp. do r. 1516 náleží Osečná a Děvín opět Vartenberkům.

První písemná zmínka o Osečné a místním doloženém dřevěném kostelíku pochází z roku 1350. Podle záznamů o placení desátků se odváděl v roce 1352 roční desátek ve výši tří grošů – to bylo více, než kolik v témže roce platil Liberec. Prvním osečenským farářem se stal r. 1363 Bernard Beránek. V té době byla Osečná již středem (sídlem) děvínské farnosti.

Doba válek husitských způsobila osudový převrat v osídlení kraje. Na sklonku husitských bouří vypukla zhoubná válka mezi děvínskými Vartenberky a lužickým „Šestiměstím“. Po ustavičných nájezdech děvínských do Lužice, vpadli Lužičané odvetou do zdejšího kraje (r. 1444) a po marném dobývání Děvína zpustošili úplně okolní osady. Zhouba byla dovršena při druhé výpravě roku následujícího – obce, mezi nimi i Osečná byly vypáleny a pobořeny, některé navždy zanikly. Tehdy se asi vystěhovalo české obyvatelstvo, nebylo-li vyhnáno nebo pobito – po něm nastala německá kolonizace.

Osečná pod vládou Biberštejnů

Od počátku 16. století se vartenberské državy začaly drobit a přecházet do cizích rukou. V r. 1516 Jan z Vartenberka prodává hrad Děvín a celou Osečnou Jáchimu Biberštejnovi. Rod Biberštejnů je rodem německým, resp. Saským, za jejichž panství se šířilo ve zdejší krajině mezi Němci protestanství.

Kronika (městská kniha) byla založena v roce 1548 a do roku 1860 byla vedena bez přestávky.

8. dubna 1565 byl v Osečné, na místě dřívějšího dřevěného kostela, položen základní kámen zděného kostela Karlem Biberštejnem. Celá slavnostní akce proběhla za účasti osečenského pastora Michala Tyleniuse ze Svidnice, purkmistra Jana Kröschela, kantora Franze Grunwalda, kostelníka Hanse Neumana a Michela Anderse. Roku 1568 byla stavba farního kostela dokončena.

Osečná pod vládou Oppersdorfů

V letech 1569 – 1578 rozprodali Biberštejnové značnou část svého majetku. Dne 15. října 1569 prodává Karel Biberštejn Osečnou, Druzcov, Kotel a Ocasov za 11.000 kop míšenských Janu z Oppersdorfu, pánu z Duba.

V roce 1576 povýšil císař Rudolf II. na přímluvu svobodného pána Jana z Oppersdorfu Osečnou na město s právem používat pečeť a znak. Znak tvořil hlavu orla se zlatým zobákem, jazykem a korunkou a s nápisem „Sigillum oppidum ossensis 1576“ (Pečeť – latinsky sigillum, Město – latinsky oppidum). Současný znak Osečné má základ v rodinném erbu pánů z Oppersdorfu a tvoří jej bílá hlava grifa se zlatou zbrojí a korunou na červeném štítu.

Podle historických pramenů v roce 1577 přenocoval na své cestě z Prahy do Žitavy v Osečné sám císař Rudolf II.

Jan z Oppersdorfu privilegoval v Osečné zájezdní hostinec čp. 96. Po jeho smrti dědí panství jeho manželka Marie z Oppersdorfu, rozená z Lobkovic. Ta privilegovala v r. 1588 cech pekařů v Osečné. Od ní přebírají panství roku 1590 bratři Bedřich a Jiří z Oppersdorfu – ti udělují městečku Osečné a osečenskému cechu krejčů privilegie.

Osečná pod vládou Smiřických

V letech 1591 – 1620 vzkvétalo město Osečná pod vládou českého šlechtického rodu Smiřických.

Smiřičtí, jejichž panství sahalo od Jičína až po Náchodsko, podporovali řemeslnou výrobu a starali se o vzrůst panství. Celková prosperita ovlivnila i rozkvět města Osečná.

V roce 1591 kupuje město Osečná Zikmund Smiřický ze Smiřic za 59.507 českých grošů. V roce 1598 věnoval Zikmund Smiřický městečku Osečná panský pivovar. Smiřičtí dali městu privilegium vařit pivo (varečné právo) za daň 155 českých grošů – toto se však smělo jen ve městě prodávat.

Město Osečná mělo v této době i vlastní hrdelní soud, pod jehož pravomoc patřily okolní obce i statek Druzcov. Soudní právo, které měla do roku 1769 se váže označení Galgenberg – Šibeničák, později zvaný Schillerova výšina, kde byly vykonávány rozsudky. Osečenský hrdelní soud mohl udělovat i tresty smrti – vykonávalo se to formou oběšení či setnutí hlavy. Zvláštním trestem bylo udržování cest – tuto práci museli vězni vykonávat v poutech a železech. Soudce měl k ruce správce věznice a dozorce. Když ale město dostalo za povinnost zaměstnat písaře, Osečná se soudního práva zřekla, protože výplata syndikuse by převyšovala výdaje města.

Už v roce 1596 měla Osečná i dřevěný vodovod – zasloužil se o něj mlynář Jenišovského mlýna Kryštof Jäksch. Voda byla odebírána z pramene při cestě k Jenišovskému mlýnu. Dřevěné potrubí leželo částečně v mlýnském náhoně. Na náměstí končil vodovod v dřevěné kašně, kam se pro vodu chodilo se džbery.

Budova školy stávala za kostelem a nejstarší zápis o ní je z roku 1565. Zato měšťané z Osečné museli dlouho čekat na první radnici – tu získali teprve v roce 1606. Do té doby se konala shromáždění v obydlí purkmistra a soudní jednání v příbytku staršího rychtáře.

V roce 1612 daroval osečenskému kostelu starosta Jakob Kröschel křtitelnici.

Osečná pod vládou Albrechta z Valdštejna

Po bitvě na Bílé hoře 8.12.1620 propadli Smiřičtí konfiskaci (Albrecht Jan Smiřický se totiž v r. 1618 zúčastnil povstání českých stavů proti Ferdinandu II.) a jejich majetek získal Albrecht z Valdštejna  – vládce vévodství frýdlantského v Čechách. Od této doby byla Osečná v majetku německém. Nový pán Albrecht z Valdštejna násilím obrátil dosud protestanskou Osečnou na katolickou víru s povinností odvádět faráři do Českého Dubu církevní poplatky. Farníci se ale proti této rekatolizaci stavěli a odmítali platit desátky. Mluvčí tohoto povstání Christoph Thum (Jenišovský mlynář), Johanes Hahn, Nikolaus Polt a Michal Raim byli potrestáni a vězněni. Další povstání o několik let později vedli Michael Gröschel, Fridrich Polt a Kristoph Kanner. Teprve nástupem dvou jezuitských páterů byla roku 1653 oznámena rekatolizace. Je podivuhodné, jak dlouho a tvrdě ještě část obyvatelstva lnula k luterismu. Za faráře Kaspara Josefa Beckera se Osečná opět stala samostatnou farností. Tehdy církev čítala 3 037 katolických občanů – Osečná 768, Kundratice s Ocasovem 44, Druzcov 644, Janův Důl 347, Kotel 383, Chrastná 141, Zábrdí 244 a Vlachové 80. Patrony byli majitelé panství Dub.

Osečná po smrti Albrechta z Valdštejna

Po násilné smrti Albrechta z Valdštejna připadly jeho državy ve prospěch královského fisku - císaře Ferdinanda II.

Jan Ludvík Hektor hrabě Isolani, majitel panství Zásadky a Rocňovic, císařský válečný rada, generál lehké jízdy získává od císaře Ferdinanda II za své válečné zásluhy roku 1636 darem panství Dub i s Osečnou.

Darovací listina císaře Ferdinanda II

Hrabě pocházel ze staré kyperské rodiny (z maloasijského ostrova Kypros) a proslul nejen udatností, ale i krutostí. Bojoval proti Turkům a jako plukovník chorvatského jízdního pluku zúčastnil se bitvy na Bílé hoře. Za své vojenské zásluhy byl povýšen v roce 1634 na hraběte.

Stálý nedostatek peněž přinutil hraběte z Isolani k odprodání různých částí panství svým podřízeným velitelům svých vojenských útvarů, byly to hlavně lesní dvory a statky:

Odprodávané části panství	Prodejní cena	Nový majitel
Lesní dvůr Druzcov	Zakoupeno za 15.691 zl.	Kristian z Valdštejna
Lesní dvůr Chrastná	Zakoupeno za neznámou cenu	Wolfgang svobodný pán Šlejnic
Lesní dvůr Hodkovice	Zakoupeno za 13.475 zl.	Krištof Eckstein
Lesní dvůr Starý Dub	Zakoupeno za 15.718 zl.	Cäsar Gielo de Hungariae
Lesní dvůr Domaslovice	Zakoupeno za 16.291 zl.	Pavel Kornakan
Žďárek, Dolení Vesec a Petrašovice	Zakoupeno za 8.196 zl.	August Morando
Lesní dvůr Roveň	Zakoupeno za neznámou cenu	strážmistr Petr Ferrari, v r. 1651 nový majitel Cirillus Agrikola z Limburka

Hrabě z Isolani umírá roku 1640 ve Vídni. Jeho vdova Markéta zanechala dvě dcery jménem Anna Marie a Regina, které po náhlém úmrtí matky společně v panství vládly. Anna Marie, provdaná hraběnka Saurau, zemřela 14. května 1648. Od této doby je jedinou majitelkou panství Regina.

Regina vstoupila 14. května 1643 jako novicka do kláštera sv. Jakuba ve Vídni. Roku 1653 se stává abatyší a představenou konventu tohoto kláštera. Jako věno přinesla klášteru své panství. Proto od roku 1653 až do roku 1783 bylo panství Dub i s městečkem Osečná majetkem uvedeného kláštera.

5. listopadu 1642 bylo město Osečná švédským vojskem téměř úplně zničeno. Kostel byl vypleněn, městský mlýn a radnice zničeny, pivovar zbourán – privilegium „právo várečné“ nebylo již obnoveno.

V roce 1663 byla založena první farní kronika.

V roce 1680 napadli Náchodští a Čáslavští sedláci Osečnou. Povstání proti robotě bylo bezvýsledné, bylo potlačeno vojskem hraběte Haranta.

Roku 1704 byla dokončena stavba nové městské Radnice, která byla vybudována uprostřed náměstí a stála 1.142 zl. a 30 kr. K této stavbě bylo použito kamenů ze spáleniště bývalého pivovaru.

V roce 1783 byl klášter sv. Jakuba ve Vídni císařem Josefem II zrušen a panství Dub včetně Osečné a Frydštejn bylo přiděleno dolnorakouskému náboženskému fondu. Spravováno bylo administrací e. k. státního a náboženského fondu až do 6. srpna 1838.

Těžká osudová rána zastihla dne 14. června 1825 Osečnou. Toho dne vypukl požár ve farské stodole, který se rozšířil a padla mu za oběť fara s církevním archivem, radnice, 23 měšťanských domů, 6 stodol, 14 chlévů, 5 kůlen a kostelní věž, na níž bylo žárem roztaveno 5 zvonů a zničeny věžní hodiny. Na spáleništi domu č. 86 byla později postavena nynější radnice.

Osečná pod patronátem knížete Kamila Josefa Idesbalda Rohana

Dne 6. srpna 1838 koupil v dražbě Českodubské panství za 512200 zl. kníže Kamil Josef Idesbald Filip Rohan ze Sychrova. Po zrušení poddanské závislosti zbyl vrchnosti (Rohanům) v Osečné jen kostelní patronát a lesní majetek v okolí.

Poprvé navštívil kníže Rohan Osečnou jako patron zdejšího kostela dne 29. října 1838. Roku 1870 nechal kníže vyrobit a umístit nad hlavní portál kostela sv. Víta v Osečné erb rodu Rohanů. Ten znázorňuje dělený štít, kde na pravé červené polovině štítu je devět zlatých, proražených a pod sebou řazených rout. V levé stříbrné polovině štítu se nachází třináct hermelínových ocásků. Štít drží ve svých prackách dva zlaté lvi jako štítonoše. Nad štítem je knížecí koruna s erbovním pláštěm. Pod štítem se nachází jedno z mnoha hesel šlechtického rodu Rohanů, které znělo „Potius mori quam foedari“ (Raději zemřít, než zradit). Dále daroval našemu farnímu kostelu za faráře a děkana Josefa Richtera nové varhany za 400 zl..

Osečná po roce 1850

Osečná v roce 1850 patřila pod soudní okres Český Dub a politický okres Turnov. V roce 1869 z důsledků národnostních třenic byla Osečná přidělena pod soudní okres Mimoň a politický pod okres Česká Lípa.

V roce 1864 byl v Osečné založen Vojenský veteránský spolek.

V roce 1866 vypukl válečný konflikt mezi Rakouskem a Pruskem. Prusko proti Rakousku postavilo tři armády – Labskou armádu, 1. pruskou armádu a 2. pruskou armádu. Labská armáda generála pěchoty Herwartha von Bittenfelda překročila hranice 22. června 1866 u Lebendavy a směřovala přes Mimoň do Osečné. Dne 26. června 1866 okolo 10.30 hodin vstoupil předvoj této armády do Osečné a pochodoval směrem na Český Dub. U Sobákova, (přibližně 800 kroků před Starým Dubem) došlo k přestřelce s početnou rakouskou hlídkou. Mezi pruskými raněnými z této srážky 26. června byl také střelec Franz Voland z pěšího pluku č. 56 – ten byl nejprve dopraven svými kamarády do Modlibohova č.p. 23, avšak jako raněný potřeboval neodkladnou lékařskou pomoc a proto byl povozem ve 21. hodin dopraven do Osečné, kde později zemřel. Podle matriky zemřelých fary Osečná zemřel 27. června 1866 ve 2. hodiny a pohřben byl ve stejný den ve 14. hodin. Jiné materiály uvádějí den úmrtí 29. červen 1866 (tento den je uveden v textu na desce pomníku). Dne 29. června 1897 byl na památku zemřelého pruského střelce slavnostně odhalen pomník, který byl postaven Vojenským veteránským spolkem v Osečné. Slavnostního odhalení se zúčastnili obecní zastupitelé z Osečné a Kunratic, Vojenské veteránské spolky z Osečné, Českého Dubu, Hodkovic nad Mohelkou a Stráže pod Ralskem, hasičské spolky z Osečné, Kunratic, Druzcova, Kotle a Břevniště. Pomník Franze Volanda u hřbitova v Osečné je osazen nápisní deskou s textem: „Zde odpočívá / 29. června 1866 padlý bojovník / Franz Voland / pěšák u 56. vestfálského pěšího pluku / Pokoj věčný“. Na soklu pomníku se nalézá nápis: „Věnováno Vojenským veteránským spolkem v Osečné“. Vojenská puška a přilba Franze Volanda se nacházela v městském archivu – bohužel tyto vzácné věci byly z archivu ukradeny a jsou neznámo kde.

V roce 1882 byl v Osečné založen spolek dobrovolných hasičů.

Pošta v Osečné byla založena v roce 1862. V roce 1895 byl osazen telegraf a po roce 1922 telefon. Prvním poštmistrem byl Karl Fiedler. Pošta zaměstnávala jednoho městského listonoše a dva přespolní, kteří museli denně projít až 20 km. Posledním německým poštmistrem byl Reihard Groschel, který v roce 1945 předal tento úřad Janu Tománkovi.

Spořitelna a kampelička byla v Osečné založena v roce 1869 na popud zdejšího poštmistra Fiedlera.

Od roku 1870 měla Osečná četnickou stanici.

V době kolem roku 1900 čítala Osečná 133 domů – 11 českých obyvatel a 828 německých.

Hlavní navigace

• Aktuality
• Historie
• Město
• Úřad
• Památky
• Turistika
• Kultura
• Spolky
• Služby
• Galerie
• Web

Nacházíte se zde: Osečná > Česky > Historie > Historie města Osečná

Vyhledávání

Hledaný text:

| Na začátek | Titulní strana | Mapa stránek | Prohlášení o přístupnosti | Povinné informace | Kontakty MÚ | Webmail MÚ | Upravit stránky |